1. |
Hřbitov
02:55
|
|
||
HŘBITOV
Ztracená, unavená, zničená, zatracená, marnivá, porouchaná
Zkažená v každém ohledu…
Zlomená už jak dlouho…
Pro všechny existuje umělá, ubohá, tak zoufalá náhražka
Pro každého z nás existuje zasraná náhražka!
Mám v hlavě hřbitov… uhnilé kvítí
Popel a hlínu pojídám
Uhaslý plamen…pustou tmu…
Člověk si náhražku v hříchu pořídí
A pokud ho už křeče nezahubí
Zahubí jej bezútěšnost náhražky
Ale proč? Proč ji potřebujem?
Ale proč, když je stejně falešná jako náš stín…
Stejně falešná jako jsme my!
|
||||
2. |
Chtěl bych
02:59
|
|
||
Chtěl bych utišit hluk města, abych slyšel zpěv ptáků.
Nebo utišit hluk ptáků, abych slyšel zpěv města?
Chtěl bych utišit vítr, abych slyšel zvuk ticha.
Nebo utišit ticho, abych slyšel řev větru?
Chtěl bych zastínit slunce, abych viděl světlo tmy.
Nebo rozsvítit tmu, aby přehlušila svit slunce.
Chtěl bych umlčet hlasy lidí, abych slyšel tlukot srdcí.
Nebo umlčet tlukot srdcí, aby nebylo slyšet nic.
Přestat chtít, začít mít. Začít mít, abych nechtěl chtít.
Spálit svět, nechť zůstane prázdno. Pak to prázdno zaplnit, pak to prázdno zaplnit.
|
||||
3. |
Co se musí stát + Popel
05:28
|
|
||
CO SE MUSÍ STÁT
Co se musí stát?
Kolik ran obušků a jatečních zbraní
Kolik nevinných obětí?
Krvavý změti chlupů mi tvrdí,
Že se nic nestane,
Že nedá se nic dělat,
Že zbývá se jen smířit
A nevycházet ze svého pohodlí…
Co se musí stát
Přestat litovat
Co mě donutí
Jenom sám sebe…
POPEL
Sama sobě popelem hlavu si posypu
Vyzvrátím duši, jenž ji už netvoří
Rozdupu srdce, co už netepe
Spálím sny, které živoří
Žiju život, který mě nebaví
Žiju život, se kterým si nevím rady
Utápím se ve vlastní šťávě
Přátelé nás opouští, všichni nás jednou opustí
Ale kam se ztrácíme?
Kam se ztrácí dětské duše?
Kde máme duše?
To nemáte duše?
|
||||
4. |
Jakoby
02:27
|
|
||
JAKOBY
Mé srdce buší do země
Otřásá celou podlahou
Slzy na krajíčku ještě nekanou
Jako by něco končilo,
Jako by už nic nebylo
A nekončí snad?
Potřeba samoty jako potřeba vzduchu…
Potřeba samoty jako (potřeba) zabít další city…
Potřeba samoty jako nemožnost přijmout…
Jako bych drtila sklenku v dlani
Jako by střepy kolovaly v mých žilách
Jako by možné nemožným se stalo
Jako by snadné nelehkým
Nekonečný cyklus zraňování
Nerozhodnost rozhoduje
|
||||
5. |
Nemůžu, nechci, nedýchám
03:43
|
|
||
NNN
Nemůžu běžet dál, když nevidím konec
Nemůžu běžet dál, když za mnou se vše bortí
Nenechám se zvednout a sama se nepostavím
Prostě nemůžu, nechci…
A co když přeci jen? Možná?
A co když chci? Sama to nechápu…
Spřádám plány jak nebýt
Spřádám plány jak se mít…
Poplácání po zádech
Soustrastný úsměv
Držení palců…
Nevidím se, nevidím ani Tebe, ani budoucnost mě nesvíjí…
Vše je jednoduché, jen nevím, jestli slovo „chtít“ myslím vážně…
Jen Tvou ruku už nestisknu
Jen kvůli Tobě se nepostavím
Nohy jsou jak zpřetrhaná stébla
Nemůžu, nechci, nedýchám
|
Streaming and Download help
If you like Kosi Idina, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp